foto1 foto2 left right
Gymnázium Matyáše Lercha
cz fr en ge / /
Setkani evropskych resitelu v Sofii

Setkání evropských řešitelů projektu v Sofii, 20.-26.4.2009

 

Setkání účastníků mezinárodního studentského projektu Behind the Iron Curtain v Sofii bylo druhým z pěti pracovních týdnů, které se v průběhu práce na projektu uskuteční. Bylo ale prvním, kvůli kterému, jsme my, zástupci České republiky, někam vycestovali. Následující řádky se tedy týkají toho dobrodružného výletu.

Pondělní sraz a čekání na odjezd z brněnského autobusového nádraží se nesl ve znamení očekávání a nutno přiznat, že i ve znamení obav z toho, co na nás v tom Bulharsku chystají.

Když náš autobus dorazil, s úlevou jsme zjistili, že místa je dost, tudíž dlouhá, dle řádu 19-tihodinová cesta bude alespoň pohodlná. Byla. Ale netrvala hodin devatenáct, nýbrž šestnáct. A první dobrodružství bylo na světě. Skupinka českých projektantů se náhle ocitla v úterý o půl šesté ráno v Sofii na poněkud podezřele vyhlížejícím nádraží, unavená a vyjevená. Obvolali a obepsali jsme své ubytovávající Bulhary doufajíce, že takhle po ránu nebudou mít zrovna co dělat, a budou ochotní si nás vyzvednout.

uvodni sezeniNaštěstí se zhruba do půl hodiny hostitelé zjevili a odvezli si svoje nervózní Čechy. Dopoledne probíhalo převážně odpočinkově, někdo jednoduše spal, někdo „sightseeingoval“. Ve tři hodiny pro nás koordinátorka projektu z řad bulharských studentů a zároveň kamarádka již ze summitu v Brně připravila setkání v místním obchodním domě. První chvíle při sezení v restauraci byly věnovány zevrubnému vyměňování zážitků z uplynulých hodin (např. nadšení ze zjištění, že doma opravdu nemají turecký záchod, nebo naopak rozpaky z ústředního topení, které někteří s trochou štěstí doma sice měli, ale byl to asi nejchladnější předmět v místnosti). Po půlhodině jsme ale už spořádaně konverzovali i s našimi bulharskými přáteli a odpoledne se plynule přehouplo do večera stráveného na kulečníku.

projev pani reditelkyStředeční dopoledne patřilo prvnímu projektovému zasedání. Konalo se v sofijském Vojenském muzeu. Úvodu se ujalo domácí Bulharsko se svou obšírnou prezentací věnovanou každému zákoutí tamní kultury, doprovázenou vystoupením několika školních tanečních skupin. Program doplnilo promítání reportáže „Zprávy z domova“ našich DocTesáků (dokumentaristů projektu) shrnující průběh prosincového summitu v Brně. Na závěr jsme měli možnost zhlédnout expozice muzea. Po zbytek dne jsme měli opět volný program: počasí nám nepřálo, pršelo a byla zima. Odebrali jsme se tedy do nejbližšího podniku k obědu, a protože my Češi jsme povahy přátelské, i další hodiny jsme strávili pohromadě na kulečníku a kuželkách.

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili poznávat krásy First English Language School, kde se konal druhý den projektového setkání. Na řadě byly prezentace jednotlivých zemí, objasňující tamní kulturní a politickou situaci v 60.letech 20.století (výzkum této doby mezi pamětníky a archivy na obou stranách „železné opony“ tvoří totiž jádro našeho projektu). Tato část se vzhledem k nepředpokládané aktivitě zúčastněných poněkud protáhla, čímž jsme se dostali do jemného skluzu, ve kterém jsme setrvali do spolecne fotokonce summitu. Nicméně rodinné fotografie rakouských zástupců nebo předvedení typických diskotékových tanců 60.let v podání dívek z Itálie stály za to. Po „práci“ nás tentokrát čekala průvodcovaná prohlídka Sofie. Bulharští studenti se nutno říci činili a prohlídka obsáhla všechny podstatné body bulharské metropole. Následovalo volno, které ovšem díky lehce přehnané starostlivosti o dva roky mladších Bulharů nabylo organizovaného charakteru ve smyslu bloudění městem a pátrání po jakékoli činnosti vhodné pro skupinu našich rozměrů. Nakonec vše dobře dopadlo a i Bulhaři, psychicky rozložení uplynulým nezdarem, se uklidnili nad zmrzlinou či palačinkami.

V poslední pracovní den, pátek, se řešil web projektu a věci s ním spojené. Ke slovu se dostal vrchní programátor Dan i jeho bulharský protějšek. Zde vznikly mírné neshody způsobené nedorozuměním v otázce projektových internetových stránek. Bulhaři totiž vytvořili stránky vlastní, což nikdo netušil, s čímž nikdo nepočítal a co také vůbec ničemu nepomohlo. Perličkou na závěr byl výběr loga, kde vítězem hlasování se stalo logo právě bulharské. Náležitě jsme zatleskali slečně autorce a byli jsme za to odměněni projektovým tričkem (malé bulharské překvapení) s logem jiným, nicméně stále bulharským. Po ukončení zasedání jsme se odebrali před školu, kde jsme se v obdrženém oděvu vyfotili. Odpolední program byl ten den hromadný. Jeli jsme se autobusy podívat na proslulý klášter v Rile. Po dvouhodinové cestě jsme měli možnost vychutnat si atmosféru nádherných starých budov zasazených do malebné, hornaté přírody.

Další dvě hodiny a byli jsme zpět v Sofii, kde jsme měli poslední volno. To jsme využili převážně k rozlučkové večeři. Příjemný večer rychle uběhl.

Sobotní ráno dýchalo naším odjezdem. Při loučení s našimi milými hostiteli ukáplo i několik slz!

Zpáteční cesta se opět o něco zkrátila. Díky jistým střevním potížím, způsobeným originální východní stravou se ale i tato zkrácená cesta zdála stále příliš dlouhou. Do Brna jsme dorazili v neděli ve čtyři hodiny ráno. Což, pravda, nebyla úplně nejpohodlnější hodina, ale představa domova po týdnu v Bulharsku byla silnější než vyčerpání.

Dle mého názoru summit v Sofii nebyl tolik úspěšný a plodný jako ten brněnský. Což není urážka, neboť druhý zmíněný se povedl maximálně a překonat jej nebude jen tak. Nicméně nějaké ty výsledky tu jsou, takže práce mohou směle pokračovat a ubírat se vstříc summitu dalšímu - na podzim ve Francii. Nuže doufejme, že náš projekt dospěje k plánovanému zdárnému konci!

Za The Speakers

Zuzana Pospíšilová