Deník naší cesty Skandinávií

17.7.2010

Po krátkém přeskládávání kufru auta (pohoda, nikdo nemá nic na klíně) začíná naše čtyřtýdenní cesta. První zastávka je národní park Südheide v Německu, 8 hodin jízdy z Brna. Je sobota, takže není moc aut a kolem sedmé večer přijíždíme do obce Becklingen. Máme tu pronajatý prostorný apartmán se dvěma ložnicemi a dobře vybavenou kuchyní za 55€. Večerní procházku nám malinko kazí fakt, že hned za vesnicí je vojenský výcvikový prostor. Vidíme dokonce vojenský konvoj, tak se tady raději nepoflakujeme.

18.7.2010

V Brně je kolem 30°C, takže si užíváme noc v chladnějším apartmánu a vyrážíme na výlet do vřesovišť. Zastavujeme na jednom z parkovišť pro pěší výlety, kde je i mapa, a vybíráme si okružní procházku dlouhou asi 8 km. Máme trošku smůlu, protože bílé vřesy právě odkvetly a fialové teprve kvést budou, ale i tak si užíváme výhledy do krajiny. Dáváme si oběd v řecké restauraci (dát si VELKÝ gyros byla opravdu chyba) a poněkud líně vyrážíme na další procházku. Tentokrát jdeme lesem a obdivujeme hlavně staré duby a koukáme po borůvčí. Zdejší borůvky by se ale spíš hodily do stánku se sušeným ovocem, takže jdeme zase dál.


Pohled mezi vřesy.

19.7.2010

Opět pakujeme auto. Naše původní iluze, že věcí bude postupně ubývat, se rozplynula už včera s množstvím kamení, které jsme posbírali. Ale co naděláte, když jedete na výlet s geoložkou a na tak pěkně barevné pazourky prostě hned tak nenarazíte... Dnes nás čeká nejdelší úsek cesty 886 km, 9 hodin jízdy, proto vyrážíme už po desáté. (Na nás je to úspěch a koneckonců jsme přece na dovolené.) První zastávka vychází na Dánsko, kde jako většina turistů pojídáme na odpočívadle vlastní svačinu. (30 DKK za párek v rohlíku nedá ani Němec v BMW.) Oběd si dáváme ve Švédsku, kde jsou ceny mnohem příjemnější, a protože jsme objevili i supermarket, děláme velký nákup. Koukání po obchodě nás ovšem poněkud zdrželo, takže do Husqvarny přijíždíme až po deváté. Ubytování je trošku zklamání, místo zámečku bydlíme v malém domku hned u silnice, takže očekávaná atmosféra nebude.

20.7.2010

Po menším boji s navigací (jak se sakra zadávají gps souřadnice) pokračujeme směr Stockholm. Po třech hodinách dorážíme úspěšne do hotelu a jedeme na prohlídku města. Počasí nám přeje, a tak si užíváme procházku starým městem Gamla Stan. Pohled na staré barevné uličky si ještě zpříjemňujeme kopečkem dobré a hodně syté zmrzliny. Návrat z centra tentokrát probíhá mimořádně hladce. (Loni jsme 6 minut podle navigace jeli třičtvrte hodiny.)


Gamla Stan.

21.7.2010

Dopoledne vyrážíme do Vasa muzea. Fronta u vstupu vypadá odpudivě, ale za čtvrt hodinky už jdeme dovnitř. Muzeum je obrovská hala, uvnitř které stojí více než 300 let stará královská loď Vasa. Dozvídáme se vše od pravděpodobných příčin potopení lodi, přes život námořníků až po vyzvednutí a způsobů restaurování. (Pravda fakt, že k nestabilitě lodi významně přispělo přání švédského krále přidat další patro s kanóny, zde příliš zdůrazněn není.) Kolem třetí musíme opět vyrazit na cestu. Čekají nás asi 4,5 hodiny jízdy do našeho prvního ubytování v chatce, jsme zvědaví jak bude vypadat. Kolem osmé přijíždíme do kempu u Botnického zálivu. Chatka má vybavenou kuchyňku a příjemné posezení na verandě, takže večeři si dáváme venku, kde vzduch voní borovicemi a mořem. Jdeme se podívat na písčitou pláž, kde se trošku cachtáme, pár lidí se ještě dokonce koupe. Voda je skoro úplně sladká a pláž je opravdu pěkná, ideální na dovolenou u moře i s dětmi. Večer už začíná být dlouho světlo, ale v kempu je báječný klid a dokonce neotravují ani komáři.

22.7.2010

Pokračujeme dál na sever do naší poslední zastávky ve Švédsku. Počasí se trošku zhoršuje a začíná pršet, na cestu to naštěstí tak nevadí. Stále za deště dorážíme do kempu na malém ostrůvku, který je sice dál od hlavní silnice ale opravdu stojí za to. Díky nízké salinitě vody rostou stromy až na břeh a velké valouny žuly, které trčí z vody všemu přidávají na atmosféře.


Pohled na moře.

23.7.2010

Ráno je skoro jasno, ale jen asi 15°C, takže na koupání to moc nevypadá. Balíme věci, fotíme pohledy z mostu na ostrov a vyrážíme směr severní polární kruh. Přejíždíme hranice Finska a asi 8km za Rovaniemi zastavujeme v Santa vesničce a místě, kudy oficiálně prochází severní polární kruh. Pár nezbytných foteček za zvuku koled, losos v tradičním típí a můžeme pokračovat. Do Saariselkä nám chybí ješte 220km.

Po páté přijíždíme do Saariselkä, menšího města, které má benzínku, dva obchody a samozřejmě hotely a chatky. Jdeme si vyzvednout klíč od chatky, kterou máme pronajatou na celý týden. Je opravdu pěkná, nová a perfektně vybavená. (Najít pračku ve skříni nám chvíli trvalo, ale když je tu sušička, pračka určitě někde taky bude.)


Naše skupinka na severním polárním kruhu.

24.7.2010

Ráno začínáme návštěvou infocentra. Je znát, že oblast je více turistická, mapy jsou dražší a lidé méně vstřícní. Paní v infocentru dokonce neumí anglicky (je asi jediná za celou naši cestu). Kupujeme mapku letních cest za 3€ a dokonce se nám podařilo paní přesvědčit, aby nám okopírovala informace o některých trasách (slovo copy je naštěstí pochopitelné i pro fina). Odpoledne se vydáváme na naši první procházku asi 6km dlouhou naučnou trasu. Mostem přes křišťálově čistou řeku vcházíme do národního parku Urho Kekkonen. Krajina kolem je nezapomenutelný zážitek. Terén, který se formoval před miliony let, nese dodnes známky ledovcové činnosti: hluboké příkopy, obří valouny, ledovcová jezírka. V drsných severských podmínkách tu bojují o přežití zejména břízy a borovice. Stromy jsou tu poměrně malé a stačí vystoupat pár výškových metrů a ztrácí se docela. I vrcholky kopců ale zůstávají zelené, rostou tu všelijaké bobule a jakési břízokleče, které se krčí co nejblíže u země. Zůstat na zemi je jediná šance na přežití a tak tu "stromy" tvoří opravdu prazvláštní útvary. Jakmile scházíme z vrcholku, ocitáme se v úplně jiném světě. Malebné potůčky tu křižují krajinu a kolem nich se drží jasně zelená hebká tráva. Tím vším se majestátně prochází sobi, na chvíli se zastaví na cestě, aby si nás prohlédli a zase pokračují dál. Zdejší příroda nepotřebovala dlouho, aby si nás zcela získala. Na cestě zpátky navíc nacházíme krystalky granátů, takže opět plníme kapsy kamením ;).


Břízka krčící se u země.

25.7.2010

Venku je zataženo a tak se rozhodujeme pro návštěvu muzea zlata v Tankavaře. Těžba zlata přinesla do této oblasti hlavní osídlení a díky ní se budovaly také první silnice a města. Kromě expozice s lokální tématikou je v muzeu i sekce o těžbě zlata v nejrůznějších částech světa a obdobích. Odpoledne bohužel začíná pršet a tak odkládáme návštěvu zlatého dolu a jdeme vařit.

26.7.2010

Dnes je opět zataženo a 13°C (včera bylo 15°), takže vyrážíme jen na malou procházku kolem starého zlatého dolu a kousek dál na průrvu Romakuru. Z dolu k vidění moc nezbylo, zato je tu spousta křemenáčů, takže se výlet mění na houbařskou výpravu. Těšíme se na večerní vepřové na houbách až do chvíle, než zjitíme, že kilo vepřového stojí 17€! (kilo čerstvého lososa stojí 12€). Losos se ale k houbám moc nehodí a tak nakonec kupujeme mleté maso, které je cenově jakž takž. Nejbližší rozumné město je Rovaniemi (220 km), takže čerstvé maso se sem pravděpodobně dováží letecky a tak se cenám člověk nemůže moc divit.


Typicky finská krajina.

27.7.2010

Je trochu ospalý den i když už je tepleji (dokonce 20°C) a sem tam se trochu vytáhne. Vyrážíme na výlet k jezeru Inari (3. největší jezero Finska) asi 40km severněji. Uhýbáme z hlavní silnice a vyjíždíme na kopec, ze kterého je vidět celé jezero. Vyhlídka je samozřejmě za poplatek (5€), ale je tu i malá expozice z historie jezera. Fotíme si panoramatické pohledy a prudkým klesáním 20% sjíždíme opět dolů přímo k jezeru. Všude kolem břehů je spousta loděk. Rybaření nebo rekreační projížďka jsou tu oblíbené kratochvíle. Odvážnější se mohou také vykoupat. Nám stačí vylézt na obří balvan a kochat se pohledem na vodní plochu s více než 3000 ostrůvky nejrůznějších velikostí. Cestou zpátky neodoláme a odbočujeme směrem na ruské hranice (asi 46km od Ivala). Silnice se vine zalesněnou krajinou, kterou občas vystřídá jezero nebo bažina. Aut potkáváme mnohem méně než sobů, takže projížďky rozhodně nelitujeme. U hranice děláme krátkou zastávku, koukáme do Ruska a procházíme se kolem zakázané zóny. Překvapuje nás zcela jiný ráz krajiny. Vzhledem k písčitému podkladu tu převládají vřesy a chumdelaté lišejníky. Směrem na jih se vlní kopce národního parku. Kdo chce zažít opravdou přírodu, může se odsud vydat na vícedenní túru. Přespat lze v dobře vybavených chatkách a kromě sobů nikoho nepotkáte. My se ale vydáváme zpátky po silnici. Počasí se mění jako mávnutím kouzelného proutku a začíná opravdu pořádný liják.


Pohled na jezero Inari.

28.7.2010

Dnes je hezky a tak vyrážíme na delší výlet na Routalampi (26km). Cestou se kocháme panoramatickými výhledy na celý park. K samotnému jezeru Routa (lampi je jezero, kdyby Vás to náhodou nenapadlo) nás provází kaskáda ledovcových jezírek. Dole je tradiční srub, kde lze pohodlně uvařit nebo i přespat. Uvnitř je krb i sporák s plynovou bombou, nádobím a nechybí ani malý dobře zásobený dřevník. Cestou zpátky procházíme lesem jako z pohádky. Dorážíme kolem osmé večer, ušlí, ale báječně odpočatí.


Výhled při sestupu k jezeru Routa.

29.7.2010

Ráno nás vítá hustá mlha a proto se rozhodujeme pro menší výlet na nature trail z Kilopää. Večer nás stejně čeká balení. Přestože jsme tu již šestý den, zdejší příroda nám opět připravila podívanou zcela jiného charakteru. Procházíme roklí s jezírky, úžasnými skalními útvary a výhledy na kamenná pole. Po typických dřevěných chodníčcích procházíme mezi bažinami. Překvapuje nás množství mravenišť, která si klidně trůní na podmáčeném mechu. (Asi se místní mravenci rádi koupou.) Našli jsme také keříky s laponskou specialitou moruškami (Rubus chamaemorus). Tyto bobule, které jsou zajímavé tím, že při zrání mění barvu z červené na žlutou, jsou tu opravdu vyhlášené a dělá se z nich všechno co jde. Nám ale chutí dost připomínaly mýdlovou vodu. Raději sbíráme poslední houby a s trochou nostalgie se loučíme s národním parkem.


30.7.2010

Opouštíme Saariselkä a vydáváme se dál na sever. Čeká nás "nejsevernější" bod Evropy Nordkapp. Původně mlžné ráno se vytahuje a tak si užíváme sluníčka a pěkných výhledů do přírody, která se pomalu začíná měnit v tundru. Vzhledem k cenám v Norsku nakupujeme velké zásoby potravin ještě na finské straně a hurá na hranice. Projíždíme náš první fjord a blížíme se k severnímu ledovému oceánu. Místo stromů, zde začínají převládat sobi, jejichž oblíbenou aktivitou je "vejrání" do asfaltu. (Když nepočítáme ty, kteří stojí na kamenných plážích a okusují nevimco.) To už nás čeká podmořský tunel, který spojuje ostrov Magerøy s pevninou. Pěkný sešup dolů pod hladinu a zase nahoru. My ho naštěstí narozdíl od některých otrlých cyklistů absolvujeme autem. Nakonci nás stejně jako všechny čeká pěkně drahé mítné. Navíc k našemu nemilému překvapení se platí dvakrát (tam i zpět). Ubytováváme se v hostelu v Honningsvågu, čtvrtém nejsevernějším městě na světě. Hostel je příjemný a má velmi dobře vybavené společné kuchyně. Dáváme si chvíli oddech než vyrazíme na Nordkapp. Počasí se bohužel rychle zhoršuje a večer už je úplně zataženo. Samotný mys Nordkapp je zalitý pěkně hustou mlhou, takže není vidět ani na krok. Přesto platíme drahé vstupné. V mlze máme dojem, že jdeme na opravdový konec světa, kolem je vidět jenom bílo. (Doufám, že pak najdeme auto.) Tenhle dojem ale rychle mizí se záplavou turistů, kteří se před počasím schovávají v budovách Nordkappu. (Během tří letních měsíců zde projde zhruba 200 000 lidí.) Z půlnočního slunce bohužel vidíme jen růžový pruh na zamlženém obzoru a tak si alespoň užíváme, že jsme za 71. rovnoběžkou.


Sobí stádečko relaxuje na silnici.


Severní konec Evropy s typickým glóbem a půlnočním sluncem, které není vidět.

31.7.2010

Ráno nás čeká tvrdé probuzení, zapomněli jsme posunout čas a tak jsme vstali ještě o hodinu dřív. Opravdu bohatá snídaně a ranní sluníčko nám ale zlepšují náladu. První zastávka nezbytně patří pláži severního ledového oceánu. Voda je příšerně studená a slaná, ale jinak nádherně čistá. Oblázky nejrůznějších velikostí se třpytí v jasném slunci a kouzlo tohoto místa nám zustává ještě dlouho po odjezdu.

Naše další zastávka je vyhlášené souostroví Lofoty, celkem 15 hodin jízdy, takže přenocujeme ve Skibotnu. Norsko se nám dnes představuje v plné kráse a tak se v autě ozývá sam0 jůůůů a cvakání fotoaparátů. Večer se ubytováváme v malém kempíčku u řeky s parádním výhledem. Chatka má kuchyňku i koupelnu a je za celkem dobrou cenu (700 NOK).


Pláž u severního ledového oceánu.

1.8.2010

Pokračujeme v cestě na Lofoty. Norsko nás utvrzuje, že má z přírody co nabídnout, a tak se nám nabízí stále úchvatnější výhledy. Kocháme se oblými i špičatými fjordy, kopci se sněhovými čepičkami a vodopády. Po mostě přejíždíme na lofotské ostrovy. Voda má azurově modrou barvu kterou lemují písečné pláže jako v Karibiku. Jen teploměr a vrcholky hor nás přesvědčují, že jsme stále v Evropě. Počasí tu má svoje vlastní pravidla a tak se po projetí tunelem rázem ocitáme pod zamračenou oblohou, která ukrajuje špičky kopců. Deštivé počasí se nás drží až do kempu u Kabelvågu, kde strávíme následující tři dny.


Jeden z nezapomenutelných výhledů ze silnice E6.

2.8.2010

Vyrážíme na průzkum do zdejšího infocentra a nejbližšího okolí. Brzy se tak setkáváme s nepříjemnou vlastností Norska. Všechno, kam může jít turista, je za poplatek. Dokonce i za vstup do historického přístavu Storvagån se platí vstupné, což nás poněkud otrávilo. Bohužel ani turistické trasy nejsou dobře značené, takže se ztrácíme v bažině a proto se raději rozhodujeme pro výlet autem do vesničky Hennigsvær. Směrem na jih se počasí trochu zlepšuje, takže si užíváme alespoň částečné výhledy a atmosféru rybářské osady. Do chatky se vracíme opět za deště.


3.8.2010

Dopoledne si objednáváme projížďku lodí na Trollfjord a vyrážíme do vesničky s opravdu krátkým názvem. 120 km dlouhou cestu až na konec ostrůvků jedeme asi tři hodiny. Počasí směrem na jih se opět zlepšuje, takže dnes si užíváme výhledů na celé souostroví, nebo se jen tak poflakujeme na krásných plážích. Teplota vody je ale jen 10°C, takže do koupání se nám moc nechce. V Å koukáme na konec silnice, kupujeme nějaké suvenýry a jdeme se projít do vesnice. Všudypřítomní racci hřadují na střechách tradičních červených domků a soutěží o nejhlasitější pár. Cestou zpět nad krásnými výhledy dochází dech i našemu fotoaparátu, takže večer nás čeká třídění fotek.


4.8.2010

Dnes se probouzíme do téměř modré oblohy, takže už se nemůžeme dočkat, až budeme na lodi. Vítá nás kapitán, který samozřejmě mluví velmi dobře anglicky a dostáváme patřičné vybavení. Soukáme se do pěkně tlustých kombinéz, bereme si rukavice a lyžařské brýle. (Tenhle výlet asi nebude jen tak.) Vyrážíme na rychlém motorovém člunu a kapitán nás lehkým polechtáním plynu připravuje na jízdu. Hned se všichni balíme do kapucí a nasazujeme brýle. Při rychlosti až 45 uzlů opravdu drsně fouká a jsme rádi, že máme tak tlusté kombinézy. Jízda je docela adrenalinový zážitek, vše je ještě umocněné parádnímy výledy na špičky hor, které se tyčí z vody. Přijíždíme do Trollfjordu, kde kolmé žulové stěny padají přímo do vody. Voda je tu tak čistá, že vidíme do hloubky několika metrů. Všude kolem nás se vznáší medůzy různých barev a velikostí. Pokračujeme dál na maličké ostrůvky, kde hnízdí mořští orli. Máme štěstí a vidíme několik orlů a dokonce i jeden pár. Projížíme kolem pláží, kde se chodí koupat místí. Azurově modrá voda a bílý písek, prostě nádhera. Poslední ostrůvek naší projížďky je Skrova. Místní obyvatelé začali po zákazu lovu velryb chovat lososy a to se jim opravdu vyplácí. Z 300 obyvatel je 30 milionářů. Odpoledne se ještě vydáváme na severní část našeho ostrova a užíváme si pěkného počasí.



Jeden z mnoha dechberoucích pohledů na Lofotech.


Párek orlů mořských.

5.8.2010

Včera večer jsme ještě vyrazili na západ slunce, který jsme tak trošku prošvihli, zato jsme z toho byli pěkně zničení, takže trajektem z Lodingenu vyjíždíme až 13:15. Bohužel zrovna dnes se projevuje trochu málo času, který jsme měli na přípravu a zjišťujeme, že kemp se nachází poměrně daleko od hlavní silnice. Protože nechceme přijet až o půlnoci, nezbývá než trochu šlápnout na plyn a překročit přísná omezení rychlosti. Krajina před Mo trochu připomíná Finsko – divoké řeky, jezera a balvany – paráda, my bohužel musíme pokračovat dál. Máme štěstí, pokutu jsme nedostali a ani jsme nesrazili žádnou ovci, které tady rády pobíhají po silnici. (Sobi už tu moc nejsou a někdo to dělat musí. Pravda, ovce mají svůj styl. Nejvíc nás dostaly ty, co ležely na výjezdu z tunelu u betonových svodidel.) Nakonec stíháme trajekt v devět a před desátou dorážíme do kempu v Levangu.

6.8.2010

Dnes si užíváme trochu odpočinkový den. Vyrážíme na malou procházku k vodopádu, sedíme na kopci a koukáme do krajiny.


Na cestě za vodopádem.

7.8.2010

Vyrážíme směr Trondheim. Cesta jde více vnitrozemím, které je poměrně málo osídlené, a tak je tu poměrně málo benzínek (mnohem míň než na severu). Přejíždíme severní polární kruh a krajina dostává méně severský ráz. Hory jsou mírnější, převládají louky a lesy. Silnice tu dost připomíná českou okresku, ale jedeme ještě pomaleji. Večer přijíždíme do kempu kousek před Trondheimem. Přestože tahle oblast není moc turistická, je chatka poměrně drahá a ne moc dobře zařízená. Dokonce není ani uklizeno. Ráno si stěžujeme na recepci a dostáváme alespoň 100 NOK slevu.

8.8.2010

Den začínáme návštěvou centra Trondheimu. K našemu velkému překvapení je dnes vyjímečně parkování zdarma. Kupujeme si vstup do katedrály Nidaros, kde byli korunováni norští králové, arcibiskupského paláce a na korunovační klenoty. V paláci jdeme na vedenou prohlídku v angličtině. Dozvídáme se tak spoustu zajímavých informací a nakoukneme i do veřejnosti nepřístupných částí paláce. Odpoledne pokračujeme směr Dovre, kde zůstáváme další tři dny.


Nový portál katedrály Nidaros.
(Původní se zhroutil při požáru v 16. století.)

9.8.2010

Dopoledne se jdeme podívat na zemní pyramidy a pokračujeme do národního parku Rondane. Vyjíždíme na náhorní plošinu, odkud je pěkný výhled. Okolní hory přesahují 2000 m a i samotná plošina je dost vysoko, takže flóra tu opět dostává severský ráz. Různobarevné mechy a lišejníky tvoří pestrou mozaiku, kterou spokojeně spásají místní otužilé ovce. Počasí potvrzuje zdejší nevyzpytatelnost a místo sluníčka nás zahalují mraky, takže k autu se vracíme za deště.


Zemní pyramidy.

10.8.2010

Dnes máme v plánu výlet na ledovec. Zastavujeme se v městečku Lom, kde je dřevěný kostelík z 12. století. Kolem řeky Leiry, která má tyrkysově modrou barvu ledovcové vody, projíždíme do národního parku Jotunheim. Obklopují nás vysokohorské štíty, jejichž vrcholky jsou poseté sněhem a ledovci. Rozpuštěná voda padá ve stovkách vodopádů dolů do údolí. Cesta k ledovci je poněkud bažinatá a jako obvykle špatně značená. Nakonci nás ale odměňuje nádherný výhled na namodralý ledovec. Chceme se dostat až k ledovci a tak musíme přelézt řeku, což se ukazuje trochu problematické. Přímo u ledovce je jako v ledničce a tak dlouho nevydržíme a vracíme se zpět. Cestou zpátky ještě fotíme nějaké výhledy a kupujeme osvědčenou norskou večeři – ryby.


Pohled na ledovec.

11.8.2010

Podle předpovědi nejpěknější den začíná pěkně deštivě a tak vyrážíme do muzea minerálů a polodrahokamů. Návštěvu zakončujeme nákupem suvenýrů z Thulitu, což je norský národní kámen, který se nachází pouze na pár místech v okolí.

12.8.2010

Plížíme se do Osla, protože silnice je samá zatáčka nebo dědina a radar za každým sloupkem. Před Oslem je několik automatických mýtných bran, nikde ale nevidíme benzínku, kde se dá mítné platit, a tak tajně doufáme, že až do Česka po nás nic vymáhat nebudou. Naše navigace opět boduje, hotel se podle ní nachází přímo na dálnici. Po pár náhodných odbočeních se ale kupodivu trefujeme přímo k hotelu, prima. Večer vyrážíme metrem do centra na věčeři a malou procházku městem. (Jeden lístek nás stál 26 NOK, což byla pravděpodobně naše vůbec nejdražší jízda mhd.) Oslo je poměrně malé město, takže centrum procházíme rychle a vracíme se do hotelu.


Jeden z mnoha norských vodopádů.

13.8.2010

Dopoledne patří návštěvě muzeí. My si vybíráme muzeum polární lodi Fram. Ve velké hale je celá loď, kterou si lze prohlédnout i zevnitř. Expozice ukazuje i vybavení polárníků a příběh dvou velkých dobyvatelů Fridtjofa Nansena a Roalda Amundsena. Odpoledne zase pokračujeme v cestě po příjemnějších švédských silnicích až do kempu v Göteborgu.

14. a 15.8.2010

Po dánských mostech se loučíme se Skandinávií a končíme naši dovolenou. Palubní počítač ukazuje téměř na chlup 10 000 km, průměrnou rychlost 80 km/h a 124,5 hodin jízdy.


Mapa naší cesty.