My a čas

Školní rok 2007/2008

Další rok nám zase uběhl jako voda a za chvíli jsou tu už naše třetí narozeniny! Letošnímu roku kralovala opět Dětská scéna. Nácvik narozdíl od loňskému roku probíhal víceméně pravidelně a bez větších problémů, neboť jsme podle loňské zkušenosti s časem nevyráběli nové masky, ale použili již dříve vytvořené (a to skoro všechny). Představení jsme již tradičně hráli v pátek, 13. to nebylo. Na výsledky jsme si museli počkat, neboť vyhlášení bylo přesunuto až na sobotu. Čekali jsme neradi a s napětím...

Nevyhráli jsme a na rozdíl od loňska jsme si neodnesli ani ocenění za inspirativní představení. I tak jsme byli rádi, že jsme se přehlídky zúčastnili. Dokonce jsme měli i takové štěstí, že jsme vystupovali ve stejný den jako vítězný soubor, a tak jsme alespoň měli šanci shlédnout vítězné představení a poznat, jak bychom měli příště napsat představení, abychom měli šanci vyhrát. Myslím, že i když to teď víme, řídit se tím nebudeme.

Dílna, na kterou jsme se z loňského roku těšili, nás bohužel trochu zklamala. Studentky z JAMU měly problém udržet si pozornost a o našem představení jsme se taky mnoho návrhů na zlepšení nedozvěděli (narozdíl od loňska). Mnohem víc cenných informací jsme získali v tzv. dílně pro vedoucí, které se část z nás zúčastnila.

Zde vám samozřejmě nabízíme přehled obsazení v naší divadelní hře nazvané "Příběh":

Modrá rodina (rodina hlavní hrdinky)
Matka: Adélka Škrabalová
Otec: Markétka Hrabovská
Dívka T: Terezka Boková
Pes: Maruška Drábková

Fialová rodina (rodina černé ovce)
Matka: Markétka Hrabovská
Otec: Adélka Škrabalová
Dívka K: Klárka Škodová

Nemocnice
Doktor: Adélka Škrabalová
Sestřička: Markétka Hrabovská
2. sestřička: Nikolka Nosková
Uklízečka: Maruška Drábková

Škola
Učitelka: Nikolka Nosková
Kamarádka dívky T: Maruška Drábková
Šprt: Markétka Hrabovská
Škodolibka: Adélka Škrabalová

Ostatní
Rekvizitářka: Jolanka Nedvědová (nová členka našeho divadla)
...a všechno ostatní: Danuška Karpíšková
(Mopův pěstoun: Radimek Karpíšek)

Nad zmrzlinovým pohárem jsme v červnu řádně oslavili konec roku a celou sezónu důkladně prodrbali.

fotogalerie – Příběh

Školní rok 2006/2007

A tak jsme zahájili druhý rok své existence. Táhl se ve znamení dvou událostí: narození malého Radimka (což se událo v prosinci) a Dětské scény 2007 (tedy městského kola soutěžní přehlídky dětských divadelních souborů). Zatímco první radostná záležitost ”nabourávala“ každotýdenní středeční schůzky, takže se jejich intenzita postupně zmenšila, Dětská scéna nás zase strašila a motivovala zároveň. Její termín se blížil až příliš rychle (naopak představení přibývalo pomalu), navíc se mělo jednat o první vystoupení Domina mimo domovskou půdu, před neznámým publikem a odbornou porotou.

Výběr repertoáru byl, alespoň z mého pohledu, rychlý a jednoduchý: Strašidlo Cantervillské, román Oscara Wilda. Postupně se z něj stala jen volná předloha, protože samotný příběh jsme přenesli do dnešních dní, což obnášelo změnit rekvizity i charaktery (kdo viděl maskované či straší normální představení v našem podání, rozumí…). Snad je na místě zmínit i konečné obsazení:
Strašidlo & dvojče: Adélka Škrabalová,
Virginie: Klára Škodová,
Pan H. Otis: Markéta Hrabovská,
Paní L. Otisová: Nikola Nosková,
Washington: Maruška Drábková
a dvojče: Tereza Boková;
samozřejmě musím zmínit i odborný dohled při výrobě masek, režisérku, rekvizitářku, kostymérku, catering a v neposlední řadě manažerku, produkční, osvětlovačku, nápovědu, zkrátka tu, která stojí za vším – Danu Karpíškovou.

Masky jsme už tradičně vyráběli v jazykové učebně číslo deset, kde se i odehrála skromná oslava našich prvních narozenin, to vše zhruba v polovině října. Potom je na řadě vymyslet charakteristickou chůzi té které masky. No a nastupuje – tvůrčí dril, tedy samotná výroba maskované hry. Jak už bylo napsáno, čas ubíhal, takže jsme přistoupili k tvrdému a razantnímu opatření, totiž k večerním schůzkám v zrcadlovém sále GML (cca polovina února). Přestože patřím k méně zaujatým studentům, přiznávám, že vracet se až třikrát týdně večer do školy bylo kruté, nicméně vyplatilo se. Představení dostává hmatatelnou podobu.

Pak jsme podlehli kritickému hodnocení paní profesorky Martiny Kozákové (následky: zpomalilo se a ubrali se přebytečné pohyby), přidaly se k nám zvuky, tedy sbor třídy 2. AV… a byli jsme vhozeni do jámy lvové, na generální zkoušku před naše spolužáky. Přestože ”do očí“ nám nikdo nic nevytýká, ”za zády“ se dozvídáme, že kdyby příběh sami neznali, jen těžko by pochopili, o co jde. Neklesáme na mysli.

Na řadu jsme přišli třetího dne přehlídky (odehrávající se v CVČ Lužánky), v pátek 16. března ve čtvrt na dvanáct, jako vůbec poslední. Ještě předtím jsme shlédli dvě představení soupeřů, nervozita tak prostupuje každou molekulou vzduchu, zemi dokonce skrápí slzy (ačkoli jsme upozorněny, ať nečekáme zázraky). Odehráli jsme za neuvěřitelného ticha, bez našich evidentních chyb, zato technika zlobila – osvětlovací pult. Čekajíce na výrok poroty zúčastnili jsme se dílny z dílny studentů JAMU (?), jejichž součástí bylo i hodnocení od ostatních soutěžících. Bodovitě:
Líbili jsme se. Nejvíc matka.
Byly jsme nepochopeny. Nikdo neznal originál, nikdo nerozuměl. Pro nás zábavné detaily, jako závěrečná americká hymna, získaly rozporuplné reakce. (Jedna slečna nepochopila, že jsme Američané a dožadovala se proto české hymny. Byla umlčena.)
Zvuky je třeba sladit, jejich dirigenta zastrčit a osvětlovací pult zkrotit.
Nevyplatí se investovat do příběhu, diváky baví dívat se. Ať je po jejich!
Přestože ego je částečně pokořeno (pořadatelé neumí správně napsat název našeho veledíla, jméno Domino je dokonce napadáno ze strany porotkyně), zaujali jsme a dostalo se nám osobního uznání od studentů i členů poroty. Získáváme ocenění za inspirativní představení a z ringu odcházíme s hlavou vztyčenou.

Hned za čerstva to všechno voláme Daně. Emoce tečou proudem. Potom nastává pauza až do června, kdy se opět scházíme v nejmenované kavárně, kde dochází ke sladké rekapitulaci již minulého roku. O tu jsem se pokusila i já. Odpusťte mi mé omyly, zkreslená fakta a paranoidní představy – polepším se. Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří mají s Dominem co do činění, protože jen díky Vám mám na co vzpomínat. Pak taky Vám, co jste dočetli až do konce, neb máte obdivuhodnou výdrž. A propos, už přemýšlím, do jakého dortu zastrčíme ty dvě svíčky.

Poznámka pod čarou: Inko, co bude s tím videem?!

fotogalerie – Strašidlo

Školní rok 2005/2006