Sonet o němé dívce
Magdalena Kaczorová

Počítám perličky rosy jak hodiny,
které už uběhly v mém němém životě.
Každý ví, že byl nemálo podivný,
o jedno slovíčko potichu prosí tě.

Vymazat chtěla bych řádky svých jdoucích let.
Načpak mám vzpomínat neslyšíc lidský hlas?
I já mám na ruce prstů přec jenom pět,
tóny rostoucích kopretin chtěla bych krást.

V černých ostrých skaliskách kroutí se pěna,
já však v odlišném světe jsem uzamčena.
Vůně vanilky brouká své melodie,

zpívá si i kapka deště, co zem myje.
Tak mnoho je věcí, co slyšet bych chtěla,
nekonečné ticho mám však za manžela.