Albert planitý se narodil jako třetí sele jeho matky, která neměla jméno. Byla to pouze svině.
Několik měsíců po odebrání od matky začal Albert strašlivým tempem přibírat. Jeho majitelé, nejobyčejnější vesnický pár, co spolu přečkal po neshodách i shodách více jak čtyřicet let, z něj měli obrovskou radost. Poslední zabíjačku totiž zažili už před pěti lety.
Řezník byl domluvený, všichni tři zeťové svoláni.
Nadešel den D. Vybavení nachystané, lidé na značkách. Na řadu přišlo dostat z chlívku Alberta na místo porážky. Dědeček uvázal provázky na každou nohu vepříka a všichni čtyři, každý za jednu končetinu se ho začali pokoušet dostávat z chléva. Nic jednoduché to nebylo. Albert totiž věděl, co ho čeká, a tak se vzpouzel. Přišla ale babička, která na to nešla přes násilí a zkusila pašíka nalákat přes namleté kaštany, co měla nachystané na tvoření zvířátek s vnoučaty. A albert se samozřejmě na tuto past nechal nachytat a už byl pod řezníkovou jateční pistolí.
Řezník zmáčknul spoušť, ale hrot vepře neomráčil. Zůstala mu v čele akorát
černá díra. To prase se chovalo naprosto živě. Nebyly to nervy, které
ovládaly celé prase. Bylo zkrátka živé. Řezník se snažil neztrácet hlavu.
Bylo na něm ale vidět, že je dost zaražený. Okamžitě přiložil pistoli znovu
k čelu prasete a stiskl spoušť. Druhá díra v hlavě a Albert stále naprosto čilý.
V tom zasáhl jeden ze Zeťů, který se na to nemohl dívat a vyrval řezníkovi pistoli
z ruky a hodil ji do studny. Ten se na něj jen nevěřícně podíval a okamžitě se
na něj vrhnul. Děda s druhým zeťem se je snažili od sebe oddělit a babička
se pro jistotu schovala.
V tomto okamžiku Albert využil příležitosti a okamžitě utekl. Bylo mu jedno,
že má dvě díry v hlavě. Byl šťastný, že žije a utíkal vstříc lepším zítřkům.